1344. Poselství Ježíše ze dne 28. října 2020.

Nástroj: Glynda Linkous (USA).


ČAS EZAU


Čas od času mi Pán dává letmý pohled na to, co přichází Zem, abych tak mohla varovat ostatní. Dnes, brzy ráno, jsem přemýšlela s Pánem v mém klidném čase o našem světě, a začala jsem silně cítit tuto dobu, do níž jsme vstoupili. Pocity začaly rychle přicházet a já jsem v duchu uviděla obrazy a začala jsem psát o tom, co jsem spatřila. S těmito výjevy jsem pocítila, jak v mém duchu roste hluboký pocit smutku. Smutek přišel již před několika dny a já jsem se divila, proč tomu tak je.

Čas velké temnoty a nedostatku je u našeho prahu. Čas tak zoufalý – na rozdíl od čehokoli, co jsme tady v Americe zažili. Čas bez práce, bez zábavy a radosti. Nejblíže tomu, co mě napadá k srovnání, je Velká deprese, ale i ve Velké depresi se tu a tam konala oslava.

V tomto temném čase nic z toho nevidím.

Bylo mi ukázáno, že On zařídil, aby úplně všechno nám bylo vzato, a tak máme pouze Jeho, abychom se na Něj soustředili. Je to jeho milosrdenství, ale bude to vypadat jako cokoli jiného než milosrdenství.

Vidím zimu – chlad, mrazivý až na kost, a žádné slabě svítící lampy a hřejivá ohniště a přikrývky, abychom se udrželi v teple. Vidím ochucenou vodu místo vydatného guláše, abychom se nasytili v chladu. Vidím velmi málo světla, a které tam je, je velmi ztlumené.

A duchovní světlo je stejné.

Vidím lidi sedět ve svých domech, jakoby na něco čekali a v jejich tvářích vidím beznaděj. Zdá se, že se nikdo nepohybuje ani nikam nechodí, ale není mi ukázáno proč. Je to proto, že je jim tak zima? Nebo jsou nějak uvěznění? A uvědomuji si, že nevidím žádné děti. V těchto obrazech nevidím jedinou osobu pod 20 let. Kam odešly všechny děti? Proč se nikdo neusmívá? Není žádný úsměv ani v jediném z těchto obrazů.

Přemýšlím, jestli Nevěsta nebyla již vzata.

Vidím násilí, znásilňování a rabování, když lidé už nic nemají. Vidím ještě pár lidí, kteří mají majetek, a vidím, že jej úzkostlivě střeží, protože je to jejich bůh. Nic je neděsí víc, než ztráta jejich bohatství.

Vidím rodiče jíst jejich poslední jídlo ve svých kuchyních, zatímco jejich hladovějící děti spí. Všichni mají hlad. To málo domácích mazlíčků, které zde ještě vidím, trpí a skoro umírají hladem. Zdá se, že všude všichni hladoví. Co se stalo se vším tím jídlem? Toto je vskutku temná doba.

Vidím lidi, jak chodí po ulicích a hledají kdekoli, co by mohli sníst, ale vidím vojáky na vojenských vozidlech, jak jim říkají, aby se vrátili do svých domovů. Pak vidím úsměv, ale je to úsměv zlý. Jeden z těch – buď poslechnete, nebo vás zabiju. A vidím, že někteří lidé teď žijí v lesích, protože nemají žádné domovy. Neměli peníze, aby si je udrželi.

Nevidím žádné televizní vysílání zpráv – zdá se, že už žádné televizní programy nejsou – možná, že už není elektrický proud. Možná proto jsou světla tak slabá. Nevím, jestli válka pokračuje, slyším jen ticho.

A už není žádná vláda. Co se stalo naší vládě? Už nemohu vidět naše hlavní město. Přemýšlím, jestli naše země nebyla napadena a převzata komunisty. Taková je atmosféra – velmi těžká, skličující. Vynucená. Jako bychom byli do této situace nuceni. Není divu, že všechna naděje je pryč.

Pokouším se uvidět Hollywood, ale vše, co vidím, je, že se tam netočí žádné filmy. Blíže k domovu také nevidím, že by se hrály jakékoli sporty, dokonce ani na středních nebo na vysokých školách. Není mi ukázáno proč.

Všude vidím zimu, zoufalství a beznaděj. Nikdo nemluví o budoucnosti. Nikdo se neusmívá. Amerika už není zemí naděje a snů. Stala se zemí zoufalství.

Vidím několik lidí, jak se snaží tiše mluvit o utrpení Pána, ale lidé jsou na Boha velmi rozzlobení. Obviňují Jej ze všeho. Skutečnost, že se snaží mluvit tiše, mě přivádí na myšlenku, že svědčit o Něm bylo postaveno mimo zákon. Nevidím nikoho sedět a číst si svou Bibli a kostely jsou všechny zavřené.

Vidím několik mladších mužů znechucených situací, jak říkají "Půjdu do armády! Alespoň tam se mohu najíst" a jejich ženy a rodiny je prosí, aby to nedělali, a říkají, že je to rozsudek smrti.

Toto je čas Ezau, kdy mnozí vymění svou duši za misku polévky. Toto je čas, kdy si doslova vybereme mezi svým tělem a duchem. Nakrmit své tělo, nebo zachovat svou duši? A v čase, kdy se objeví Značka, slyším lidi, jak říkají, že Satan lhal, když říkal "Samozřejmě, že NENÍ BŮH, protože se to děje. Jdu si dát něco k jídlu."

To je tichá otázka, která bude položena každému z nás, až bude zavedena Značka Šelmy.

Řekni mým lidem, dcero: Řekni mým lidem, že Já jsem jejich jediná naděje. Řekni jim, aby se přitáhli blíž ke Mně už nyní, aby byli ušetřeni toho, co vidíš. Jsou to ti, kdo odmítají Mne, kdo budou trpět tímto osudem. Ti, kdo odmítají Mne a mé tresty, budou napraveni mnohem drsnějšími prostředky, až pozvednu nepřátele proti každému zkaženému národu, jenž Mě neuznává jako jediného pravého Boha, neboť Já dám jejich země do rukou jejich nepřátel.

Ježíš


Ž 107, 33-34
33: Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
34: v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.

Am 8, 11: Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu, ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových.

Kaz 9, 16: Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena.

Ez 7, 16: A vzala si část svých rouch a křiklavě sis jimi vyzdobila posvátná návrší. Na nich jsi smilnila, jak tomu nikdy nebylo a nebude.

Př 11, 4: V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.





zpět